Život ve městě má svoje kouzlo, ale i svoje „ale“. Pro někoho je to naprostý sen, pro jiného hrůza, a i když je město plné možností, není to vždycky jen procházka růžovou zahradou. Já osobně mám město docela ráda, ale nepohrdnu ani životem na vesnici. Když se probudíte a otevřete okno, místo zpěvu ptáků slyšíte cvrkot aut, hukot tramvají a lidi, kteří spěchají. Ať už jdete na kávu, nebo se vydáte na nákup, všude je spousta lidí. Někdy je to až příliš, ale zároveň je to součást toho, co dělá město městem. Mně osobně se líbí ten vír všech těch různých životů, které se tu proplétají. Každý má svůj příběh, svoje plány a touhy. A taky má město tolik možností – kavárny na každém rohu, koncerty, divadla, výstavy… Zkrátka, když máte chuť na něco nového, nemusíte ani vyjít z městské čtvrti, hned to máte u nosu.

Ale… víte, co mi někdy chybí? Klid. Občas mám pocit, že ten hluk a ten neustálý spěch jsou na mě moc. Je pravda, že pro někoho může být život ve městě trochu stresující. Všichni pořád někam spěcháme, pořád něco řešíme, a někdy zapomínáme, že občas stačí prostě zastavit. A i když město nabízí spoustu fajn zážitků, někdy si člověk přeje, aby bylo trochu tišší a pomalejší.

Osobně mi ale přijde, že čím jsem starší, spíš tíhnu k tomu klidu a k té vesnici. Osobně miluji zvířata, která jsou velice terapeutická, a proto bych jednou chtěla mít domeček se zahrádkou a zvířátky. Ale to se mi asi těžko povede ve městě. Představte si, že by měl někdo ve městě v paneláku třeba na balkoně slepičku. Představa trochu k popukání že? Je to čistě o preferencích, ale věřím tomu, že v průběhu života se u lidí mění jejich preference. Možná žili nejdřív ve městě a poté se přestěhovali na vesnici, aby měli větší klid? Věřím, že je to více častější, než když lidé žijou na vesnici a přestěhují se do města. To se mi moc nezdá.