Autobusem jel někdy nejspíš každý z nás. A všichni jsme již slyšeli minimálně o jedné nehodě autobusu. Obvykle se jedná o ty dálkové, způsobené mikrospánkem, avšak může k nim dojít i na běžných linkách. Stačí trocha nepozornosti na silnici, setkání se špatným řidičem osobního auta, a nehoda je na světě. Avšak ať už je to vina kohokoliv, ukazuje se, že zdaleka nejhorší následky si v naprosté většině případů odnese řidič autobusu.

To se může zdát zvláštní. Koneckonců sedí v největším a nejtěžším vozidle, nehledě na fakt, že většina cestujících z toho obvykle vyvázne prakticky bez následků, maximálně s drobnými odřeninami. Tento trend je tak statisticky významný, že se nemůže jednat o náhodu. Proto bychom se měli podívat, co za tím vlastně stojí.

Ukazuje se, že to není řidičské umění, ani velikost vozidla. Koneckonců nehody mají i nákladní vozy a kamiony, avšak jejich řidiči nedopadají ani zdaleka tak špatně. Důvodem tedy nemůže být to, že je autobus mnohem těžší, než osobní auto. Přesto se ukazuje, že důvod tu je.

Tím je samotná konstrukce autobusu. Můžeme si všimnout, že předek je plochý. Zatímco osobní auto i dodávka mají vepředu motor s kapotou, který zabírá určité místo, u autobusu tomu tak není. Je totiž postaven tak, aby jej bylo možné snadno postavit a snadněji s ním manipulovat na leckdy úzkých autobusových nádražích. Ovšem ukazuje se, že jde o úpravu na úkor bezpečnosti řidiče.

Faktem totiž je, že takto nemá řidič v podstatě žádnou nárazníkovou zónu, která by absorbovala alespoň část nárazu. A stačí si jen uvědomit, jak moc je leckdy při dopravní nehodě promáčklá kapota, abychom si uvědomili, proč je to tak důležité. U autobusu však nic takového není, což znamená, že řidič dostane prakticky plný zásah. Nelze se tedy divit, že ve valné většině případů dopadne tak špatně. Rozhodně by bylo vhodné, aby v tomto ohledu nastala změna.